| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Volné Potápění Bruslení Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2026-04-03 - 2026-04-06
Čtyřdenní běhání kolem Českého lesa
Účast: Dvořák Štěpán
Velikonoční víkend strávený běháním 193 km v Českém lese i jeho podhůří včetně německé strany (Oberpfälzer Wald).
Na Velikonoce, které poskytují příjemně prodloužený víkend, jsem zamířil k pohoří Český les (Oberpfälzer Wald). Nejel jsem sám, ale s rodiči a dalšími účastníky zájezdu, který pořádá skupina nadšenců z jedné třebíčské školy. Celkově nás byl plný autobus. Ubytování na všechny dny bylo zajištěno v zámku Trhanov přímo na úpatí Českého lesa. Ačkoli slovo zámek zní honosně, opak byl pravdou. Kvalita ubytování byla na samotné hranici únosnosti.
První den na Velký pátek jsem s ostatními zamířil autobusem k obci Starý Klíčov, odkud jsem sám vyrazil na celodenní běh podhůřím Českého lesa po kopcích a zříceninách kolem města Kdyně a večer se pak přes město Domažlice vrátil zpátky do Trhanova. Ačkoli v sobotu byl Český les schovaný v mraku, vystoupal jsem na jeho nejvyšší bod, kterým je vrchol kopec Čerchov (1040). Následně jsem si dal hřebenovou cestu po celé jeho východní části a zpátky se vrátil po severním úpatí.
V neděli jsme všichni jeli autobusem do německého města Waldmünchen (Mnichov nad Lesy). Toho jsem využil a celý východní hřeben Českého lesa si oběhl po německé straně (Oberpfälzer Wald) až do města Furth im Wald (Brod nad Lesy). Večer jsem se pak opět vrátil do Trhanova. Velikonoční pondělí byl den poslední. Vyběhl jsem hned ráno a přes Domažlice zamířil do města Horšovský Týn, odkud byl společný objezd domů do Třebíče už po poledni.
Článek
Den 0 - 2026-04-02 - Čtvrtek
Ze města Třebíč jsme autobusem odjeli po patnácté hodině. Do obce Trhanov jsme s jednou zastávkou dojeli v osm hodin večer akorát na večeři. Pak ovšem nastal problém s ubytováním, protože některým na pokoji nefungovalo topení a měli tam pouhých 13 stupňů. A našli se i nešťastníci, kteří neměli klíče od dveří, takže správce ještě v noci musel vyměnit zámky. Protože jsem přes den neměl čas na běh, šel jsem až o půl jedenácté v noci. Oběhl jsem akorát vedlejší obec a vrátil se po 5 km. Na první noc jsem si musel vzít dvě peřiny, abych tu ledárnu vůbec zaspal.
Den 1 - 2026-04-03 - Pátek
Na Velký pátek jsme ráno přejeli autobusem k zatopenému lomu Lomeček u obce Starý Klíčov. Zatímco ostatní obdivovali podvodní svět skrz pozorovatelnu, já jsem po obhlédnutí lomu vyrazil na celodenní běh. Po modré značce jsem přeběhl k obci Nový Klíčov, kde se mi otevřely první výhledy jak na pohoří Českého lesa, tak i na Bavorský les (německou část Šumavy - Böhmerwald). Odbočil jsem na červenou značku a přes osadu Studánky seběhl do obce Všeruby nedaleko státní hranice. Tou dobou už bylo příjemně teplo, takže jsem sundal dlouhé oblečení, schoval ho do batohu a dál pokračoval v krátkém.
Po cyklostezce kolem Všerubského rybníka jsem zamířil zpátky do vnitrozemí. Cesta mě vedla kolem poutního kostela sv. Anny, schovaného v lese na vrcholku malého kopce. Dál jsem pokračoval opět po červené značce až na vrchol kopce Bezný (659), kde jsem odbočil na značku modrou. Tou dobou se obloha nepříjemně zatáhla a mírně se ochladilo. Přes obec Prapořiště jsem seběhl dolů do města Kdyně, kde jsem si nakoupil, abych trochu doplnil energii.
Další úsek byl docela náročný, protože jsem musel vystoupat po modré značce téměř 5 km s převýšením 315 m až na vrchol kopce Koráb (775). Protože nahoře fučelo, v krátkém oblečení mi bylo trochu zima. Krátce jsem vystoupal na 50 m vysokou rozhlednu, ale protože kvůli oblačnosti výhledy moc zajímavé nebyly, po pár minutách už jsem pokračoval dál. Po hřebenové cestě jsem se dostal ke zřícenině hradu Nový Herštejn, která překvapila svou velkou rozlohou na vrcholku bezejmenného kopce. Po červené značce jsem přes hradiště Příkopy a obec Podzámčí vystoupal na vrchol kopce Rýzmberk (665), kde se nachází stejnojmenná zřícenina hradu. Tím skončilo běhání po kopcích a přišel čas návratu.
Po zelené značce jsem seběhl dolů do osady Starý Dvůr, kde jsem odbočil na značku červenou. Další úsek byl poměrně rychlý, protože trasa vedla po silnici přes obce Zahořany a Bořice až do města Domažlice. Hned na okraji města u mě zastavilo auto a vyběhl nějaký chlápek, že prý mě zná, sleduje moje běhání, a ještě zmínil Miloše Škorpila. Víc jsem toho bohužel nepostřehl, protože kvůli ostatním autům musel jet dál. Proběhl jsem přes centrum a opět po silnici se dostal do obce Újezd. Poslední úsek už byl terénní, kdy jsem musel vystoupat malý, ale o to více prudkých svah až na vrchol kopce Hrádek (585), kde se kromě pomníku Jana Sladkého Koziny nachází i velká betonová socha chodského psa. Pak už jsem jen po západu slunce seběhl dolů do obce Trhanov a mohl se těšit na další den.
Den 2 - 2026-04-04 - Sobota
Po předchozím běhání ve vnitrozemí konečně přišel čas zamířit do Českého lesa. Bohužel počasí bylo velice špatné. Obloha byla zatažená a vrcholky byly schované v mracích. Přesto jsem nahoru vyrazil, a to rovnou na vrchol kopce Čerchov, který je s nadmořskou výškou 1040 m nejvyšším bodem celého pohoří Český les. Protože jsem měl z předchozího dne unavené nohy, trasu jsem si naplánoval o fous kratší s pomalejším, ale vyrovnanějším tempem. Z obce Trhanov jsem po silnici zamířil do obce Pec, kde jsem odbočil na žlutou značku, směřující do lesa.
Po několika kilometrech jsem se dostal k obci Česká Kubice, kde jsem odbočil na značku červenou, která již začala výrazně stoupat vzhůru. Na této cestě jsem ovšem potkal obrovský dav turistů, který jsem pomalu předbíhal asi 2 km. Až po odbočení na žlutou značku a doběhnutí k České studánce jsem zjistil, že se jednalo o 34. ročník akce s názvem Odemykání České studánky. Napil jsem se z pramene a dál pokračoval nahoru. Čím výše jsem byl tím více foukalo, houstla mlha a byla zima. Od 800 výškových metrů jsem byl v mraku a místy tam ještě ležel sníh. Když jsem před polednem vystoupal na vrchol kopce Čerchov (1040), v té mlze jsem skoro nemohl najít ani budovy. Aspoň jsem měl štěstí, že jsem se tam potkal s rodiči a dalšími účastníky, kteří nahoru vyrazili o něco dříve a po kratší cestě. Asi půl hodiny jsem s nimi poseděl v restauraci a pak se vydal na další část mého okruhu.
Z vrcholu jsem seběhl po zelené značce o něco níže, kde jsem se připojil na značku červenou. Ta mě vedla následujících asi 20 km stále v mraku s občasným deštěm po hřebenové cestě přes osadu Capartice i vrcholy kopců Sádek (854), Sádkova skála (847), Haltrava (882), Škarmanka (888) a Velká skála (852) až na vrchol kopce Starý Herštejn (878), kde se nachází stejnojmenná zřícenina hradu i rozhledna. Obzvláště zajímavý byl úsek kolem vrcholu Sádek (854), kde bylo strašně moc polámaných stromů kvůli námraze, které tam byly ještě velké hromady právě pod zlámanými stromy. Z rozhledny na zřícenině hradu Herštejn jsem měl překvapivě dobré výhledy, protože se nacházela pod úrovní mraků. Díky tomu jsem mohl vidět v dálce německé město Waldmünchen (Mnichov nad Lesy), kam se mělo jet následující den. Také bylo dobře vidět, jak se dole v lesích tvoří mlha, která se pak díky silnému větru přelévá přes hřeben a mizí v České republice. Po silnici jsem oběhl kopec Lysá (870) a začal se vracet.
V obci Pivoň jsem odbočil na zelenou značku, která vedla po úpatí celého hřebenu. Bohužel většina cesty byla travnatá, takže jsem měl během chvíle mokré boty, které vydržely suché i předchozí deště. Minul jsem bývalé obce Skláře i Valtířov a kolem Oslího mlýnečku se dostal do obce Postřekov, kde už jsem definitivně odbočil na silnici. Ještě mě čekalo poslední stoupání do obce Díly a pak už jsem sbíhal přes obce Klenčí pod Čerchovem a Chodov zpátky do Trhanova. Vrátil jsem se těsně před večeří s nepříjemně bolavými stehny. Protože mě následující den čekalo běhání po německých kopcích (Oberpfälzer Wald), doufal jsem, že si nohy přes noc dostatečně odpočinou.
Den 3 - 2026-04-05 - Neděle
Bolavé nohy po předchozím běhu si přes noc odpočinuly, takže ráno jsem opět mohl vyrazit na další okruh. Tentokrát se ráno přejelo autobusem z obce Trhanov přes státní hranici do německého města Waldmünchen (Mnichov nad Lesy), přesněji k malé přehradě Perlsee. Na trasu jsem vyrazil po desáté hodině již v krátkém oblečení, protože byla příjemně polojasná obloha. Oběhl jsem část přehrady a pak zamířil do Waldmünchenu. Protože byla neděle, obchody byly zavřené a celé město bylo téměř liduprázdné. Přes centrum jsem prokličkoval na druhou stranu, a pak začal po turistické cestě stoupat nahoru do německé části Českého lesa (Oberpfälzer Wald).
Asi v polovině výstupu jsem proběhl obcí Herzogau, kde už začaly první výhledy po krajině. Po dalších pár kilometrech jsem odbočil na hřeben a vystoupal tak na vrchol kopce Klammerfels (848), kde stojí stará, dřevěná rozhledna. Výhledy z ní sice byly všemi směry, ale bohužel už těsně přes vrcholky okolních stromů. Po návratu na hlavní cestu jsem se potkal s rodiči, protože zapomněli odbočit na rozhlednu a cestu si tak výrazně zkrátili. Následoval výstup po malé sjezdovce Althütte k horské chatě Gibacht. Další úsek jsem kličkoval kolem hlavní turistické cesty, protože okolo ní je roztroušeno několik skalních vyhlídek. První se nacházela na vrcholu kopce Tannenriegel (910) a výhled z ní byl na jih do údolí a na vzdálené kopce. Druhá byla kousek pod vrcholem kopce Reiseck (902) a výhled byl orientován na údolní město Furth im Wald (Brod nad Lesy). Třetí, poslední a nejhezčí vyhlídka byla na vrcholu kopce Gaißriegel (720) s výhledem opět na město Furth im Wald. Tím výhledy skončily, protože už jsem byl téměř na konci hřebenu.
Hned pod lesem jsem proběhl přes golfové hřiště a dostal se tak do města Furth im Wald. Celé město bylo překvapivě velmi živé a všude se to hemžilo velkým počtem lidí. Prokličkoval jsem přes centrum a pak po cyklostezce zamířil k jezeru Drachensee (Dračí jezero). Ještě před tím jsem si ale vystoupal na vrchol menšího kopce Blätter Berg (506). Bohužel tam nevedla žádná cesta, takže jsem to vzal přes pole i louky. Nakonec jsem opět seběhl zpátky k jezeru. Oproti předchozím vrcholům jsem byl asi o 0,5 km níže, takže bylo až nepříjemné teplo. A do toho ještě foukal velice silný vítr. Na konci jezera jsem proběhl obcí Kleinaign a s vrcholky Bavorského lesa (německá část Šumavy - Böhmerwald) za zády jsem zamířil zpátky.
Až k česko-německé státní hranici jsem několik kilometrů stoupal po silniční cyklotrase, takže to běželo poměrně rychle. Na naší straně jsem proběhl obcemi Starý a Nový Spálenec, které měly až strašidelné rysy. Všude byly totiž nedostavěné domy, hromady aut v různých stavech a neuvěřitelný nepořádek. Dál už jsem pokračoval po turistické cestě. Přes louky a lesy jsem seběhl do obce Babylon, za kterou už to bylo jen kousek zpátky do obce Trhanov. Protože další den bylo Velikonoční pondělí, kdy jsme se měli vracet domů do Třebíče, měl jsem ještě poslední šanci se proběhnout. Musel jsem ale vyrazit o mnoho dříve, protože odjezd byl už po poledni.
Den 4 - 2026-04-06 - Pondělí
Předchozí den byl vlastně poslední plnohodnotný. Na Velikonoční pondělí byl totiž v plánu odjezd už po poledni ze města Horšovský Týn. Abych si ještě zaběhal, brzy ráno jsem si sbalil věci a vyběhl hned po snídani v osm hodin. Nejprve jsem zamířil z obce Trhanov po žluté značce do obce Babylon a zopakoval si tak stejnou trasu jako předchozí večer, jen v opačném směru. Na konci rybníka jsem ovšem odbočil na značku červenou a vběhl do přírodního parku Zelenov. Na jeho druhém konci jsem navštívil poutní místo Vavřineček, ze kterého jsem krásně viděl všechny vrcholy, přes které jsem běhal první den. Pak už jsem kolem desáté hodiny dopolední seběhl do města Domažlice.
Když jsem probíhal přes centrum, akorát jsem tam potkal část naší skupiny, která přijela autobusem a také stejného chlápka jako první den. Po půlhodinovém rozhovoru jsem Domažlice opustil a vystoupal na vrchol kopce Baldov (551), kde se nachází památník bitvy u Domažlic. Zároveň se jedná o vyhlídkové místo, ze kterého jsem viděl téměř všechny kopce, přes které jsem v předchozích dnech probíhal. Trasu jsem si ještě krátce protáhl po cyklotrase přes obce Luženičky a pak se opět vrátil na původní zelenou značku, vedoucí pár kilometrů po silnici.
Za obcí Němčice trasa odbočila do terénu a dovedla mě k rekreační oblasti Podhájí. Při cestě jsem ještě navštívil neudržovaný kostel sv. Anny včetně pohřební kaple Trauttmansdorffů a pak už přeběhl do města Horšovský Týn. Abych trasu pěkně zakončil, krátce jsem ještě navštívil zámecký park. Pak už jsem seběhl do centra, kde jsem se připojil ke zbytku skupiny na oběd. O půl druhé jsme potom všichni společně zamířili domů do Třebíče.
Závěr
- Běh: 4x = 193 km
- Převýšení
Ačkoli nám počasí úplně ideální nevyšlo, přesto jsem si dobře zaběhal. Kopců s výhledy je kolem Českého lesa (Oberpfälzer Wald) obrovské množství. Kdo chce kopce ještě větší, stačí navštívit Bavorský les (německá strana Šumavy - Böhmerwald). Kdo naopak kopce nemusí, stačí zamířit směrem do vnitrozemí, kde se to rychle narovná. Přestože je Trhanov přímo na úpatí Českého lesa, ubytování v místním zámku nemůžu doporučit. Co se týče lokality, tak bych pro příště zvažoval asi obec Babylon, která je příjemně zasazena do lesa a je tam více možností, kam hned vyrazit do přírody.
Fotky: 195x
181 - 195 |
◀ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 | 15 / 195 |
181 - 195 |
◀ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 | 15 / 195 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2026 |